Zvyky a nezvyky aneb pravidla jsou od toho, aby se porušovala

Svatby mají spoustu pravidel. Většina z nich vychází ze zvyků zakořeněných dávno v minulosti a se současnými zvyklostmi či etiketou nemají příliš společného. Dnešní společnost funguje zcela jinak než dříve. Svatba už není rituálem předávání nevěsty mezi otcem a ženichem. Nejde o společenskou událost pro širokou veřejnost, kde se demostruuje zámožnost a důležitost jednotlivých rodin či rodů prostřednictvím věna, noblesnosti jídla či oblečení.

Kdo s kým jde a v jakém pořadí?

Asi druhá nejčastější otázka snoubenců – hned po dotazu jak se zařizují věci na matrice. Cesta k oltáři je úzkostlivým momentem, ze kterého jsou všichni nervózní. Oči svatebčanů se v tu chvíli upírají přímo na procházející a co když bychom nedej bože šli ve špatném pořadí? Jak by řekla má babička – však ono vás neubude.

Pravidla zní tak, že uličkou jako první kráčí ženich spolu se svou maminkou, kterou usadí do první řady a sám si stoupne po levé straně oltáře. Následuje tatínek ženicha s maminkou nevěsty, kteří se oba usadí. Následují svědek se svědkyní, družičky s družby případně těsně před nevěstou přichází tzv. flower girl – obvykle malá dívka rozhazující květiny. Průvod uzavírá nevěsta vedená svým tatínkem.

To bychom měli pravidla jenže… život není jednoduchý a rozhodně ne pravidelný a stejnolitý. Co když je nevěsta bez tatínka? Ženich bez maminky? Svědci jsou dva muži? Najednou se celý naplánovaný špalír bortí. Ale je to nutně špatně? Zásadní je hlavně to, aby nakonec stanuli nevěsta ženichem společně před oltářem. Proč by tedy nevěsta nemohla jít třeba s bratrem, budoucím tchánem, strýcem, nebo třeba i svým synem? A čert vem mužský doprovod! Proč by nevěstě nemohla být v jedné z nejdůležitějších chvílí oporou třeba sestra nebo dcera?

Ženich se stydí? Bojí se, že zakopne? Však může přece rovnou čekat u oltáře! Oporou v zádech mu jistě bude svědek – nebo snad svědkyně?

Ve svatební den mají být ženich s nevěstou obklopeni hlavně lidmi, které mají rádi a to bez ohledu na věk, vzájemný rodinný vztah či pohlaví. Vyberte si tu správnou společnost tak, jak vám radí srdce.

Kam si mám sednout?

Je to tu zas. Nevěsta sedí po pravé ruce ženicha v čele stolu. Vedle sebe má svého nového tchána s tchýní stejně tak ženichovi dělají společnost matka a otec nevěsty. Po rodičích následují svědek se svědkyní – z každé strany jeden. Dále se pokračuje dle pozice osoby v rodině a obvykle podle věku od nejstarší po nejmladší.

Že máte dvouleté děťátko? Podle etikety ho máte posadit až na samotný konec tabule, pěkně daleko od vás. Že si ženich s tchýní sotva přijdou na jméno? Nevadí, proč by nemohli několik hodin svatebního dne prosedět vedle sebe. Rozvedení rodiče? S tím už etiketa vůbec nepočítá. A do pravidel zcela hodíme vidle třeba kulatými stoly, které prostě a jednoduše žádné čelo nemají.

Zasedací pořádek je jednou z velmi obtížně plánovatelných záležitostí, obzvláště při velkém počtu hostů. Je ho však třeba. Poslední, co na svatbě chcete je, aby se hosté začali dohadovat, kdo s kým chce sedět a chudák single tetička, která si odskočila skončí u stolu s bratrancem svědkovy sestry.

Při rozvržení míst k sezení byste se však opět měli řídit hlavně intuicí a aktuální teplotou vztahů mezi jednotlivými hosty.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat malým dětem. Musíme kalkulovat s tím, zda je možné zapůjčit dětskou židličku popř. je u stolu dost místa k zaparkování kočárku. Stejně tak pozor na hosty na vozíčku či o berlích – ideální je místo s dostatečným prostorem na manipulaci, aniž by na zemi skončil i ubrus s veškerou výzdobou a kusem hostiny.

Ženich nesmí vidět nevěstu v den svatby dříve, jak před oltářem

Tento zvyk, jehož porušení údajně přináší smůlu, sahá daleko do minulosti, kdy rodiče snoubenců domlouvali sňatek mezi s sebou a ženich s nevěstou se před oltářem viděli poprvé v životě. Když se předem neviděli, nemohli si sňatek rozmyslet či nějak protestovat.

Dnes se již s nevěstami (alespoň v civilizovaných zemích) nezachází jako s dobytkem. Takže i tento zvyk je přežitkem. Obřad je velice emotivní záležitostí, obzvlášť mají-li snoubenci sepsané vlastní sliby. Samotné uzavírání manželství probrečí často nejen maminky.

Jste velké citlivky a snadno se rozpláčete? Novotou, která se pomalu ale jistě začíná řadit mezi oblíbené rituály, je intimní setkání ženicha a nevěsty těsně před obřadem – jen oni dva a fotograf, který vše zachytí.

První spatření nevěsty, když ženich ví, že ho nikdo jiný nevidí a může dát volný průchod svým emocím má něco do sebe. Také v tu chvíli už víte, že ten druhý si to opravdu nerozmyslel a věrně hodlá k oltáři nastoupit po vašem boku. K oddávajícím pak už oba nastupujete se sebevědomím a vztyčenou hlavou. Samotnému okamžiku, kdy si řeknete svá ANO to rozhodně na významnosti neubere.

Bílá, barva čistoty, nebo prostě jen módní trend?

Jakmile do googlu zadáte slovo nevěsta či svatební šaty, automaticky vám zbělá celá obrazovka. Proč tomu tak je? Většinou se zvyk bílých šatů vykládá tak, že bílá je barva čistoty a nedotčenosti nebo také znázorňuje panenství – což, buďme k sobě upřímní, splňuje v této době asi málokterá nevěsta.

Trend bílých šatů rozvířila hlavně anglická královna Viktorie v polovině 19. století. Každá nevěsta chtěla přeci vypadat ve svůj den jako královna. Ovšem pouze v západním světě. Vdáváte-li se v Indii, na bílé šaty ani nemyslete! Ve spoustě asijských států je bílá barvou smutku, který na svatbu nepatří.

Často používanou alternativou k bílé jsou různé odstíny barev champagne či ivory. Ale nevěsta dokáže zazářit i v červených nebo černých šatech. Záleží pouze na vkusu a sebevědomí.

A co je nejdůležitějším ze vše pravidel? Hlavně si den užijte podle svých vlastních představ a nedbejte na připomínky kohokoliv jiného!